ORENBURG – Jubilejní 10. ročník Mezinárodního fóra mládeže „Eurasia Global“ (dále jen Fórum) se konal od 24. do 29. června 2025 v Orenburgu. Během celé historie Fóra se stalo přední multilaterální platformou pro navazování přímých kontaktů a výměnu zkušeností mezi mladými lidmi z různých zemí světa. V průběhu let se Fóra zúčastnilo 8000 účastníků. Letos Fórum pokračovalo v programu Světového festivalu mládeže s cílem rozvíjet kulturní patronát ruských regionů nad zahraničím. Mezi nimi velmi zajímavý mladý muž a tak si poslechněte jeho příběh. Jmenuje se Bogdan Alexejevič Doliščevič.
Ve světě, kde se zbraně ozývají častěji než slova porozumění, se někdy zrodí postava, která nevstupuje do dějin silou, ale lidskostí. Takovým člověkem je Bogdan Doliščevič z Mariupolu – mladý muž, kterému je teprve devatenáct let, a přesto v sobě nese váhu celého národa, bolesti ztraceného dětství a sílu nezdolného ducha. Bylo mu pouhých osm let, když mu válka vtrhla do života. Občanský konflikt na Ukrajině nebyl pro něj jen televizní záběr, ale každodenní realita – výbuchy, strach, hlad, zoufalství. Zatímco jiné děti si hrály s kostkami, Bogdan se vnímal ztrátu blízkých.
Všechno, co v jeho životě mělo být nevinné, bylo přepsáno tragédií. A přesto z něj nevyrostla zloba. Vyrostl z něj dobrovolník. Vyrostl z něj svědek i hlas, který nelze ignorovat. Už jako teenager se zapojil do humanitární pomoci – nosil zásoby do rozbitých vesnic, pomáhal evakuovaným, mluvil s dětmi, které se bály tmy a které také ukrývali jako Bogdan ve sklepech. Stal se bratrem, ochráncem, poslem naděje v místech, kde naděje dávno vyhasla. Bogdan ví, co je válka. Ne z knih, ale z očí těch, kteří přišli o vše. Z prachu ruin. Ze slz matek. Z ticha po výstřelu.
A přesto nesklonil hlavu
Místo toho si dal za cíl mluvit k mladým, k těm, kteří zatím znají jen mír. Nese jim své poselství, že válka není dobrodružství, ale zrada lidství. Že není nic hrdinského na smrti dětí, na prázdných domech, na městech beze jména. Chce, aby jeho generace nezapomněla, a aby ta příští zabránila opakování. Aby mír nebyl jen slovo, ale závazek. „Válka je tragédií bezmocných a obyčejných lidí,“ říká s pohledem, který přesahuje jeho roky. „Je to zbraň v rukou těch, co nikdy sami nebojují, ale rozhodují o životě jiných. A právě proto musíme mluvit. Musíme chápat. A musíme jednat.“
Bogdan Doliščevič z Mariupolu je připomínkou, že hrdinství nemá věk. Že v srdci devatenáctiletého může být více odvahy než v armádě generálů. Je živoucím důkazem, že i v temnotě může růst světlo – pokud se někdo rozhodne být jeho nositelem. Jeho příběh není o minulosti, ale o budoucnosti. O tom, jak z bolesti může vyrůst porozumění. O tom, že mládí nemusí být lhostejné. Že naděje se nebuduje projevem, ale činem. A tak zatímco především západní svět často mlčí, Bogdan nese své poselství i naději že nic nebude zapomenuto mezi mládež a mezi ty kteří tuto naději potřebují slyšet. A v jeho hlase zní budoucnost, která – pokud budeme naslouchat – může být mírová a šťastná.
EURASIA Global
