„Náš ministr zahraničí teď v dolní komoře Parlamentu odsuzuje Izrael. Británie přesto dodává zbraně a zpravodajství k bombardování – protože hrůza zřejmě dosahuje vrcholu, slova musí být konečně nahrazena činy,“ píše poslankyně DIANE ABBOTTOVÁ (72; nezávislá parlamentní poslankyně britské Dolní sněmovny za obvod Hackney North a Stoke Newington a stínová ministryně zdravotnictví) v deníku The Morning Star 26. července
Dvě klíčové události ukazují, jak pokrytecké je izraelské vraždění v Gaze. Ukazují také, jak by bylo možné útoky brzy ukončit, ale jak trvá neústupnost USA a Izraele, bude zřejmě ještě nějaký čas pokračovat.
Od doby, kdy po 7. říjnu 2023 začaly izraelské odvetné útoky, není mnoho důvodů k optimismu. Samotné tyto útoky se už dávno proměnily ve pokus o vyhlazení velké části obyvatelstva a trvalé vysídlení zbytku, takže mnozí střízliví pozorovatelé je neváhají označit za genocidu. Nápor by se dal zastavit už teď, pokud by k tomu byla vůle. O „válce“, která vyžaduje nejméně dva organizované protivníky, nemůže být řeč, když v Gaze je teď jen jeden.
Naprostá katastrofa, která postihla palestinský lid. Téměř veškeré obyvatelstvo, původně dva miliony lidí, bylo vícekrát vystěhováno ze svých domovů. Jen velmi málo budov je nepoškozených a většina z nich už nestojí. Zdravotní, vzdělávací, dopravní a vodohospodářské sítě byly záměrně zacíleny a zničeny. Nyní lidé hladoví a jsou nemocní z nedostatku pitné vody. Světový potravinový program a Světová zdravotnická organizace (WHO) říkají, že velké části populace dosáhly úrovně podvýživy pátého stupně, při níž je pravděpodobné trvalé poškození těla a životně důležitých orgánů, i když se ukáže, že uzdravení je možné. Podle jejich přísných definic musí této úrovně dosáhnout 20 a více procent populace, než bude oficiálně vyhlášen hladomor. Blížíme se k tomuto bodu.
Tyto hrůzy jsou dobře známé každému, kdo sleduje televizní zprávy, ne-li groteskní detaily. Genocida v Gaze je jedinečně přenášena televizí. Novinkou však je, že se blížíme ke krizovému bodu, který je tak vážný, že možnosti se stávají zcela neúprosnými.
Buď bude Izrael donucen ukončit genocidu a Palestincům bude umožněno zahájit nějakou obnovu, anebo se velmi brzy počet mrtvých rychle vystupňuje a obnova, jakkoli děsivá, možná nikdy nebude možná.
Tato možnost rozhodně přispívá ke změně tónu v hlavních městech hlavních izraelských podporovatelů ze Západu. Je však třeba jednat.
Dnes je běžné, že přední politici, jako je ministr zahraničí, izraelské akce odsuzují, jak to před přestávkou opět učinil v poslanecké sněmovně. Stejně tak je běžné, že malá skupina toryovských poslanců nabízí zvučná odsouzení Izraele a hlasitou kritiku ministra zahraničí za jeho spoluvinu na izraelských akcích.
To vše je plně ospravedlněné. Je však velmi pozoruhodné, že kritici, ať už Izraele nebo neschopnosti vlády jednat, se nesetkávají s obvyklými pomluvami a nařčeními, jež se staly známými každému, kdo vyslovuje podporu palestinské věci nebo nabízí příkrou kritiku Izraele. O nich ani o jejich motivacích se neozve ani kritické zamručení. Ještě pozoruhodnější je, že k tomu dochází v době, kdy dochází k drastickým zásahům proti veřejnému protestu na podporu Palestinců. Máme tu směšnou a znepokojivou podívanou na zatýkání postarších bojovníků za mír a jednoho, jehož zločinem bylo paradoxně zvednutí výtisku nedávné obálky časopisu Private Eye, jež kontrastovala s přístupem státu k demonstrantům a jeho podporou izraelských útoků. Je zřejmé, že určitá kritika je povolená, zatímco aktivistické protesty jsou stále více zakazovány. To znamená, že existují někteří oficiálně licencovaní kritici Izraele, kteří za svou kritiku neutrpí žádný trest.
21. července vydalo 25 zemí, včetně Británie, Japonska a řady evropských států, společné prohlášení, v němž uvedlo, že válka v Gaze „musí okamžitě skončit“. Média to široce popisovala jako prohlubování izolace Izraele. Přesto některé z těchto zemí nadále Izrael vyzbrojují. Británie je jednou z nich. Británie, stejně jako USA, také poskytuje Izraeli vojenské zpravodajství pro jeho bombardovací kampaně v Gaze i jižním Libanonu.
Dokonce i v USA se ozývá neklidné mručení. Minulý týden Bílý dům řekl novinářům, že Trump neschválil dřívější izraelské letecké údery na Sýrii. V USA se rozšířila kritika bombardování katolického kostela v Gaze, což naznačuje, že v USA záleží alespoň na některých životech nebo na některých náboženských skupinách. Je třeba připomenout, že Trump také dříve nařídil Netanjahuovi, aby zastavil bombardování Íránu, a izraelská letadla byla otočena uprostřed letu.
Tyto oddělené incidenty také zdůrazňují důležitou pravdu o skutečném vztahu mezi Izraelem a USA, což je vztah, který je často záměrně zastírán arabskými vládami, které se chtějí vyhnout znepřátelení globální supervelmoci. USA financují Izrael. Poskytují obrovské dotace a zakázky pro svůj technologický průmysl a zvýšily tok financí a zbraní, aby mohl pokračovat ve své vražedné kampani v Gaze i jinde. Izrael by bez podpory USA nepřežil a celé jeho dějiny jsou jako vojenský doplněk té či oné imperiální mocnosti, Francie, Británie a nyní USA. Jak řekl Robert Kennedy mladší, pro USA je Izrael jako obří letadlová loď trvale umístěná v oblasti. Kdyby si Biden nebo Trump přáli, aby toto vraždění skončilo, bylo by už dávno po všem.
Je těžké si být jistý, co je dnes motivací ke slovní kritice Izraele. Domácí i mezinárodní nepřátelství vůči izraelským krokům roste, ale není jasné, proč mu vlády podporující Izrael nyní naslouchají. Zásadní je, že to nemá vliv na kroky americké ani britské vlády. USA a Izrael koordinovaly přerušení nepřímých rozhovorů s Hamásem. Jejich společný postoj je takový, že Izrael musí mít volnost pokračovat ve vraždění, i když budou všichni vězni propuštěni a jejich odpůrci vyhlazeni. To by znamenalo souhlas s jejich vlastní genocidou.
Musíme si ujasnit, že slova, nebo dokonce politické změny nestačí. Válečné zločiny a masové zabíjení musí skončit. To znamená, že gesta jako palestinská státnost jsou všechna v pořádku a dobrá a žádný zastánce svobody by se proti nim nepostavil, ale blokáda musí být bezodkladně ukončena.
Země jako pětadvacítka (EU; opravu původního textu si zde ovšem nedovolím; pozn. překl.) by měly využít všech prostředků, které mají k dispozici, aby pomoc prošla. Pokud vláda nevyhoví, měly by přerušit diplomatické vztahy s Izraelem. Dodávky zbraní musí být okamžitě zastaveny spolu s pokračujícím poskytováním zpravodajských informací, které napomáhají izraelskému vojenskému zaměření. To se naší vlády týká více než většiny ostatních.
Čas na rozhovory je už dávno pryč.
Překlad Vladimír Sedláček
