Osmnáct let byla Helena Vrzalová členkou KSČM. Ve straně to dotáhla až na krajskou předsedkyni na Vysočině. Na podzim ale předsednickou funkci složila a stranu opustila, protože nesouhlasí s projektem Stačilo! A to na rozdíl od jejího manžela, který za Stačilo! opakovaně kandiduje. Sama se stala členkou KSČ a uchází se o hlasy za ČSSD. Dnes je Vrzalová členkou strany, jejíž generální tajemník žije v Rusku. Tam ostatně ona sama poslední dva roky opakovaně jezdí. Proč nejezdí také na Ukrajinu a jak vidí tamní současnou válku? Co jí vadí na hnutí, jejíž hlavní tváří je Kateřina Konečná? A proč se nyní spojila s expremiérem Jiřím Paroubkem a jeho ČSSD (Česká suverenita sociální demokracie)?
Před rokem jste opustila KSČM kvůli nesouhlasu s projektem Stačilo! Bylo to v době, kdy váš manžel byl lídrem Stačilo! v krajských volbách a stal se na hejtmanství zastupitelem. Odešla jste na Vysočině z KSČM sama, nebo vás bylo víc?
Bylo to čistě moje osobní rozhodnutí. Odešla jsem sama, dokonce i manžel zůstal v KSČM a normálně za Stačilo! i teď kandiduje ve volbách.
Další sympatizanty se svým postojem jste neměla?
Ne, ani jsem je nehledala. Šla jsem za sebe svou vlastní cestou.
Teď po roce to celé hodnotíte jak?
Celkově Stačilo! bylo hlavním důvodem mého rozhodnutí odejít, takže moje stanovisko je jednoznačné, to se nemění. Za mě je to špatně. KSČM neměla touto cestou vůbec jít.
Jak se podle vás měla KSČM zachovat, abyste v ní zůstala?
Měla si zachovat svou identitu, neschovávat se za Stačilo!. Měli jsme zůstat jako KSČM, prosazovat svoje hodnoty, neuhýbat, nespojovat se s populistickými hnutími či jinými subjekty. Měli jsme držet linii, kterou KSČM měla před nějakou dobou.
Teď jste členkou Komunistické strany Československa (KSČ). Jak se liší KSČM od KSČ?
KSČ není velká strana s velkou členskou základnou. V ní nehraje žádnou roli majetek ani funkce. KSČ si drží to původní ideové směřování, které kdysi měla i KSČM, a dnes ho ztratila. To je to, co je tam pro mě přitažlivé.
Kdo je předsedou dnešní KSČ?
Nemáme předsedu, máme generálního tajemníka ÚV KSČ. Zůstala ta původní funkce. Dnes je jím novinář Roman Blaško.
Kolik má KSČ členů na Vysočině?
Jednoho. Je to velmi malá strana, která nestojí na členech. Členská základna je minimální.
Vy jste byla před listopadem roku 1989 v KSČ?
Mně před listopadem 1989 bylo osmnáct.
Já byl v roce 1988 na vojně a někteří moji spolubojovníci už tehdy v devatenácti letech do KSČ vstupovali.
Tak to já jsem nestihla.
Proč jste se rozhodla kandidovat za ČSSD, kde je předsedou expremiér Jiří Paroubek.
Jednak je mi sympatický program. A pořád si myslím, že není vůbec špatná myšlenka, aby levice postupovala jednotně. Jen ne způsobem, který předvádí Stačilo!. Líbí se mi, že ČSSD jde pozitivním směrem. Představuje program, nějaké cíle, hodnoty, ale nenapadá soupeře.
Jakou máte kampaň?
Vzhledem k tomu, jaký je náš předpokládaný výsledek, tak kampaň je minimální. Roznášíme letáčky, snažím se potkávat s lidmi a dělám kampaň na Facebooku.
Pamatuji si KSČ před listopadem 1989. V čem je ta současná stejná či podobná?
Mně se tam hodně líbí zaměření na mezinárodně politickou scénu, na kontakty s komunistickými a obdobnými levicovými stranami. I to, že se ta strana neodtahuje od minulosti. Přiznává chyby, které nastaly. Ale netvrdí, my jsme to nebyli, to byl někdo jiný.
Jak se díváte na válku na Ukrajině a její případné řešení?
Za mě určitě není řešení posílat kamkoliv zbraně. Podporovat mír zasíláním zbraní? Nevěřím tomu. Jsem zastánkyně diplomatického řešení. Pevně doufám, že tímto směrem se teď bude zmíněný konflikt ubírat.
Mně ale přijde, že jde z Moskvy chlad k těmto jednáním. Tak co s tím prezidentem Putinem?
Já nebudu říkat, že jde chlad. To slyším jen tady z médií. Já jsem v Moskvě byla za poslední dva roky čtyřikrát. Shodou okolností tam náš generální tajemník tři roky žije. Takže já jsem vůči informacím zdejších médií dost skeptická. Porovnávám si je s tím, co slyším z druhé strany.
Proč jste do Ruska jezdila? Na konzultace s vaším generálním tajemníkem?
Ne, jako turista.
Jen do Moskvy?
Do Moskvy, Kaliningradu, Soči, Volgogradu, Leningradu. Jezdila jsem poznávat zemi a vidět na vlastní oči, jaká je tam situace. Co se tam děje nebo neděje. Byla jsem zvědavá.
Jak běžní Rusové berou dění na Ukrajině?
Mě hlavně zaujalo, jak berou nás. Tady je cokoliv ruského na pranýři. Jakmile jsem tam řekla, že jsem z České republiky, tak oni jásali. Vyjmenovávali mi, koho tady znají. A že tady mají příbuzné, známé, kamarády. Berou nás opravdu jako bratrskou zemi. Mně se tohle hrozně líbilo. Proto si myslím, že ta situace je trošku jiná, než je tady prezentovaná.
Na Ukrajině jste byla od té doby, co je tam válka, taky?
Ne. Na Ukrajině jsem byla před válkou. A to jen jako krajská zastupitelka v Užhorodě a okolí.
Na Ukrajinu se neplánujete podívat?
Zatím ne. Já nepopírám, že je tam válečný konflikt. Nevidím důvod, proč do té země jezdit a nějakým způsobem se vystavovat nebezpečí. Opakuji ale, že nepopírám, že tam ten konflikt je.
