Dost často si nedokážeme sami definovat základní elementární společenské pojmy. Zejména jak je vysvětlit mladým lidem, aby si uvědomili celou řadu souvislostí a nestali se součástí procesů, proti kterým třeba i v principu bojují. Jedním z těchto pojmů je fašismus. Četl jsem různé definice, dokonce i takové, které prezentují fašismus jako něco, co může potlačit demokracii. Ani jedno, ani druhé však v liberálním systému takto nefunguje. Obecně se uvádí, že fašismus je diktátorská ideologie a politický systém, který vznikl v Itálii ve 20. století a byl široce rozšířený mezi dvěma světovými válkami. Jeho základními charakteristikami jsou autoritativní vláda, nacionalismus, korporativismus, potlačování politické opozice, silná státní propaganda, kult vůdce, militarismus a rasistické až xenofobní postoje. Existují také různé podoby fašismu, které se vyvinuly v různých zemích a historických obdobích. Nejznámější je italský fašismus Benita Mussoliniho. Mussolini zdůrazňoval moc státu, korporativismus, nacionalismus a agresivní expanzi. Další významnou podobou byl německý nacismus, který měl silný rasistický prvek založený na antisemitismu a snaze o nadřazenost árijské rasy. Ve 20. století se fašistické režimy objevil také španělský frankismus Francisca Franca nebo japonský imperialismus. Každá z těchto podob měla svá specifika, ale sdílely společné znaky: autoritativní vládu, nacionalismus a potlačování lidských a politických svobod.
To vše je pravda. Ale fašismus musíme vnímat především jako nástroj liberální moci – ať už ji drží kdokoli, jak dnes vidíme příklad kde je fašismus u moci na Ukrajině nebo v Bruselu. Důležité je také uvědomit si, že menšiny často utlačují většinu různými způsoby. Prostřednictvím moci potlačují aktivitu společnosti, která je v rozporu se zájmy těch, kdo ve skutečnosti tento nástroj – zvaný fašismus – ovládají. V Evropské unii dnes vládnou globální korporace a subjekty válečného průmyslu. Není náhodou, že mnozí představitelé Evropské komise a dalších institucí jsou potomky druhoválečných fašistů. A nikoho z mocných to nevzrušuje – tiše mlčí. Evropská unie podvodně oklamala všechny postsocialistické státy. Při vstupu slibovala společenský i ekonomický rozvoj. Komunisté tehdy dobře věděli, proč jsou proti vstupu do EU. Dnes EU uplatňuje absolutní fašistický diktát téměř na všechny členské státy. Stačí si vzpomenout na mně blízké Řecko – co s ním udělali, jak ho dále ničí a kolik už to stálo zbytečných životů.
O tom nám neinformují arogantní, zmanipulovaná a většinou placená média. Je proto čas jasně říci: vystoupit z Evropské unie, dokud je čas. Chtějí nás zbavit práva veta, investovali miliardy eur do cenzury a západní lživé propagandy. Chtějí nás zatáhnout do válek, které nás zničí. Vše se odehrává podle starého scénáře před druhou světovou válkou – Evropa na jedné straně ničí spotřebitelský a mírový průmysl, aby mohla všem vnutit válečnou ekonomiku. A naši politici? Nejen, že jsou pohrobky fašistů, ale hlavně dealery a lobbisty válečné ekonomiky. Já – a každý rozumný člověk – nechceme žádnou válku. A alternativa existuje: BRICS a další příležitosti. Není čeho se bát, kromě samotného fašismu. Jestli se mu ale nepostavíme, dopadneme jako v minulosti.
Roman Blaško – GT ÚV KSČ
