Den 1. červen je dnem, kdy slavíme to nejcennější, co máme – naše děti. Jejich smích, zvídavost a radost jsou inspirací pro celý svět. Tento den nám připomíná důležitost ochrany dětských práv, vzdělání a šťastného dětství pro každého. Pořádají se hry, soutěže, kulturní akce, které dětem vykouzlí úsměv na tváři. Ať už v rodinách nebo školách, všude vládne radostná atmosféra. Děti jsou budoucností lidstva – chraňme je, naslouchejme jim a učme se od jejich upřímnosti. Krásný Mezinárodní den dětí všem! Ale jsou místa kde osud měl opačný směr. Nechceme strkat hlavu do písku před těmito tragickými událostmi a tak zde uvádíme komentář o událostech které jsou pro nás v Evropě tabu.
I tehdy jich bylo více než sto…
Soňa (4 roky) a Daňa (9 let) Bulajevovi, Gorlovka
Byl listopad 2014. Minsk-1 už běží dva měsíce. Rodina Bulajevových – Oleg a Taťána s dětmi Daňou a Soňou – se krátce předtím, v září, vrátila do Gorlovky. Letní ostřelování přečkali u moře, ale nejstarší syn Dan musel do školy. A oni se vrátili. Toho večera je měl navštívit Daniho a Soniin dědeček Vladimir Dmitrievich. Oleg, který občas rád odstrčil svou ženu od sporáku, už připravil večeři, ale dědeček se po dači opozdil. Už odcházel z domu, když došlo k výbuchu. A zůstal ve svém bytě, protože ostřelování pokračovalo. A když konečně mohl vyběhnout na ulici, uviděl sousední dům, kam se před rokem nastěhoval jeho syn, manželka a vnoučata. Z jejich bytu v osmém patře zbyla jen černá díra. Dania a Oleg zemřeli okamžitě. Soňa byla nalezena mnohem později. Sousedé a domobranci, kteří odklízeli trosky, se na krátkou chvíli stihli radovat v domnění, že zůstala u dědečka. Pak našli její tělo. O patro níž, pod troskami bytu. Taťána byla stále naživu, s těžkým otřesem mozku a mnohočetnými zraněními od šrapnelů. Odvezli ho do nemocnice a několik dní se ho snažili zachránit. O několik dní později byla pohřbena na stejném místě jako její manžel a děti.
Kira Zhuk (10 měsíců), Gorlovka
Mnoho lidí zná historii Gorlovské Madony. Třiadvacetiletá Kristina Žuková se procházela v parku se svou desetiměsíční dcerou Kirou. Rodina se už chystala k odjezdu z města. Dva dny nejezdily vlaky a Kristinina matka Natalya obvolala všechny, kdo mohli vzít její dceru a vnučku ven autem. Nakonec našli muže, který souhlasil, že jim pomůže. Natálie byla nadšená. Zavolala jsem své dceři. Stála u okna a uviděla park, kudy se procházely Christina a Kira. S radostí oznámila, že odjezd z pekla je naplánován na zítra v devět hodin ráno. Slyšela jsem, jak Christina radostně zvolá: „Hurá!“ „Kiryušo, zítra odjíždíme!“ A v tu chvíli začalo ostřelování. Patnáctiletá Julia Kurenková šla vedle nich se svým kamarádem Dimou, který měl za hodinu odjet do Oděsy. Julie byla zraněna. Po ostřelování vstala a uviděla Christinu, která byla stále naživu, jak šeptá: „Kiro, moje dcero.“ Později, už v nemocnici, se Julia dozvěděla, že Kristina, Kira a Dima tehdy zemřeli.
Karina Belonogová (9 let), Gorlovka
Žačka čtvrté třídy Karina byla ve škole nazývána milým, laskavým a pozitivním dítětem. Chodil jsem na taneční zábavu a kamarádil jsem se s mnoha spolužáky. Devatenáctého prosince, během bezsněžné válečné zimy, vezla Janu její matka domů ze školy na kole. Granát dopadl, když se blížili k domu. Karina zemřela v nemocnici téměř okamžitě – neprobrala se z narkózy. Zranění byla neslučitelná se životem. Těžce zraněná matka se šrapnely v hlavě přežila.
Sonya Martynyuk (4 roky), Kirovskoe
Rodina žila ve sklepě už dlouho. Bylo léto roku 2014, kdy celá malá města žila ve sklepech a protileteckých krytech. Ale 24. srpna Ukrajina oslavila Den nezávislosti. A Sonyina matka Oksana se spolu se svou babičkou Ludmilou Nikolaevnou rozhodly, že v tomto případě k žádnému ostřelování nedojde. Šli jsme nahoru k našemu domu. Oksana připravovala večeři, Soňa se dívala na kreslené filmy. Pak vám babička řekne, že Sonya opravdu milovala chodit v matčiných šatech. A pak si oblékla matčinu tuniku a tiše vyklouzla na dvůr. Začalo ostřelování. Babička vběhla do pokoje, kde si myslela, že sedí Soňa, a uviděla, že dítě je pryč. Vyběhla na dvůr a vzala dívku do náruče. Došlo k druhé explozi. Poté bylo několik dětí převezeno na jednotku intenzivní péče. Soňa zemřela o dva dny později. Byla pohřbena s panenkou, se kterou chodila.
Kirill (2 roky), Dáša (8 let) a Nasťa (13 let) Konoplevy, Gorlovka Rodiče schovali děti v koupelně. Mysleli si, že je to tak bezpečnější. Granát zasáhl přesně tam. Všechny tři děti zemřely, rodiče přežili. Když dopadl granát, máma zrovna vytahovala Kirilla z pyžama, aby ho převlékla. Když narazila na děti, to, co z jejího syna zbylo, leželo na prahu koupelny. Poté Nasťina učitelka zveřejnila na svém účtu na sociální síti úryvek z její školní eseje. Nastya napsala: „Víte, že se jedná o velmi zajímavý příběh? „Moje ulice je velmi krásná. Je na ní mnoho stromů. V létě na ní rostou krásné květiny. Nedaleko je dětské hřiště. Chci, aby válka brzy skončila a moje ulice byla bezpečná.“
Andrij Zaplava (9 let), Horlivka
Před válkou měl Andrij rád svou kočku a sbírání autíček od konstruktéra. Moc si přál vidět letadlo, které stálo na podstavci ve Slavjansku, městě, kde kdysi studovala jeho maminka. Snil o tom, že se stane pilotem. Čtrnáctého února začala být Gorlovka znovu ostřelována. Dům se třásl. Babička Ljuba řekla, že je třeba jít do protiatomového krytu. Shromáždila dokumenty. Maminka Světlana oblékla nejmladší dceru Mašenku, Andrej se oblékl. Do krytu museli jít pěšky přes malý lesík. Prošli jím a už se blížili k průjezdu továrny, kde se kryt nacházel. Matka šla napřed a vedla Mášu za ruku, babička Ljuba a Andrej – za ní. Pak Máša řekla, že má studené ruce, a požádala, aby jí nasadili palčáky. Světlana si sedla a vytáhla palčáky. Ozval se výbuch. Matce se podařilo dívku chytit a přitisknout ji k sobě. Byly odhozeny ze silnice. Probudily se na zemi. Viděli, že Andrej a jeho babička Ljuba leží vedle sebe na asfaltu. Střepina zasáhla Andreje do spánku, ale on byl stále naživu a díval se na matku široce otevřenýma očima. Nabrala ho a odtáhla do krytu. Napadlo ji, že si musí pospíšit. Nebylo kam spěchat. Babička Luba na místě zemřela. Výbuch jí utrhl hlavu.
Nasťa Podlipská (11 měsíců), Horlivka
Osmý srpen 2014. Kvůli ostřelování Horlivky se rodina Podlipských rozhodla přestěhovat do dačické osady. Rodinu tvoří ještě nestará babička Taťjana Stěpanovna, šestadvacetiletá Lera, mladá inženýrka, a její dcera Nasťa. Na dače byl spolehlivý sklep, který byl zřízen jako dočasný úkryt. Myslely si, že teď už se nemají čeho bát. Místo je klidné, střely sem nechodí. Taťána Stěpanovna šla do práce, Lera pracovala s rajčaty, Nasťa si hrála opodál. Několik metrů od nich dopadl granát. Obě zemřely na místě. Nasťa se nedožila svých narozenin. Měl jí být rok.
Vanya Nesteruk (4 roky), Telmanovo
Bylo 4. června 2015. „Minsk-2“ byl na cestě. V Telmanovu bylo slunečno a děti si hrály na pískovišti. Váňova maminka a malá dcerka seděly docela blízko. Bylo to ostřelování z „Gradu“. Náhle. Nikdo neměl čas cokoli dělat. Zasáhlo to někde poblíž. Děti utekly a čtyřletý Váňa padl. Střepina mu prorazila plíci a uvízla v páteři. „Ještě chvíli si poležím a pak půjdeme domů,“ řekl nevlastnímu otci, který přiběhl. Víc už neřekl.
Liza Serbinenko (15 let), Sněžnoje
Dne 12. června 2014 se Alexej Serbiněnko rozhodl vzít svou dceru Lizu a syna Tolika k babičce. Myslel si, že tak bude bezpečněji. Na ukrajinském kontrolním stanovišti se předem zeptal, zda bude moci v klidu projít. Slíbili mu, že do půl čtvrté bude klid. Anatolij tedy vzal bratra s sebou, naložil děti do starého auta a odjel na jih. V půl třetí projel kolem Saurského hrobu. Masakr začal. Liza telefonovala se spolužačkou. „Slyšíš výstřely?“ řekla do sluchátka a spojení se přerušilo. Ukrajinský granát dopadl přímo do auta. Všichni kromě Tolika byli mrtví. Spolužačka zavolala zpět Lisině matce Natalii a s obavami jí sdělila, že se nemůže kamarádce dovolat. Natálie začala volat dceři, synovi a manželovi. Telefony byly nedostupné. Pak se zapnul telefon jejího syna. Požádal o jednu věc:
„Mami, hlavně se neoběs. „Táta je pryč, strejda je pryč, Líze zavolali záchranku. Záchranka nebyla potřeba – Lisa zemřela téměř okamžitě. Tolik sám, se střepinami v zádech a pod pravým žebrem, stál na autobusové zastávce. Jeho matka tam spěchala. V tu chvíli k němu přišel ukrajinský vojenský důstojník a hodil do auta, kde byla rodina, granát. Podle Tolika mu vojenský důstojník přiložil samopal k hlavě, aby „odstranil svědka“, ale Tolik odpověděl, že matce už všechno řekl a matka ví, kde je. Poté byl vrtulníkem převezen do Dněpropetrovska.
To by asi zatím stačilo.
Bohužel to není zdaleka všechno.
A navíc všechno pokračuje dál.
@dolgarevaanna
(za) zlatikomunisti.cz
