Německá selská válka (1524–1525) byla rozsáhlým společenským a politickým povstáním v raně moderní Evropě, kde se rolníci, kteří tvořili většinu obyvatelstva, bouřili proti utlačovatelskému feudálnímu systému. Uvěznění v nevolnictví byli rolníci zatíženi prací a odvody šlechtě, zatímco rostoucí buržoazní třída ve městech, i když ekonomicky významná, byla politicky potlačována.
Před selskou válkou demonstrovala rostoucí ochotu rolníků bránit se vykořisťování dřívější hnutí jako Bundschuh (rolnická organizace) a hnutí (tzv.) chudáka Konráda (Armer Konrad [někdyArmer Kunz] League). Tato hnutí, i když svým rozsahem lokální, sdílela požadavek sociální a ekonomické spravedlnosti a odmítání feudalismu. Německá selská válka byla součástí širšího evropského trendu nepokojů rolníků v zemích jako Francie, Anglie a Španělsko. Přes svůj konečný neúspěch válka přispěla k rozpadu feudálního systému a položila základy pro rozvoj raných kapitalistických společností. (Měla vzor v českých husitských válkách, jak v mezinárodním kontextu zdůraznil např. James Connoly počátkem 20. stol. v eseji Zrození komunismu; pozn. překl.)
Zásadní roli hrála v těchto povstáních reformace, zejména s překladem Bible do lidových jazyků, jež zpochybnila zavedený náboženský řád a zpřístupnila Písmo masám. Vynález knihtisku tento dopad dále umocnil. Umělci té doby měli také přístup k těmto textům a používali je jako nástroje odporu, obhajující přímější vztah s Bohem.
Selská válka vypukla v roce 1524 v jižním Německu a rychle se rozšířila do dalších oblastí. Požadavky rolníků byly nastíněny v dokumentech, jako je jejich Dvanáct článků, které vyzývaly ke zrušení nevolnictví, snížení daní a svobodné volbě pastorů. Jejich rozhořčení bylo jak náboženské, tak sociální, zasazené do kontextu reformace, která se stavěla proti moci katolické církve a feudálního systému. Buržoazie se však ze strachu z radikální změny postavila na stranu knížat, což vedlo k brutálnímu potlačení rolníků, čímž se prohloubila propast mezi buržoazií a rolníky. Válka skončila ve Frankenhausenu (15. května 1525), kde byly rolnické oddíly pod vedením Thomase Müntzera poraženy. Müntzer byl zajat, mučen a sťat.
Roky před porážkou rolníků podporovalo jejich věc svou prací několik tehdejších umělců. Mezi nimi vyniká Albrecht Dürer (1471–1528) jako první německý umělec, který uznal rolníky za estetická témata. Jeho slavná měděná rytina Tři sedláci v rozhovoru (viz obr.)je mnohem víc než prosté zobrazení venkovského lidu v jeho zralém věku. Je to mnohotvárné umělecké dílo hluboce zakořeněné ve společenském a politickém napětí své doby: v době, kdy Bundschuh byl již aktivní. Paralelně s tím utvářelo humanistické hnutí intelektuální krajinu, jednou z jeho vůdčích postav byl Erasmus z Rotterdamu. Jeho spisy o sociální spravedlnosti a jeho kritika církve a společnosti byly známé i mezi rebely.
V Dürerově rytině okamžitě upoutají pozornost zbraně mužů nalevo a napravo. Meč muže nalevo – soudě podle oblečení a pokrývky hlavy, pravděpodobně městského řemeslníka – se pohybuje téměř přesně podél středové osy rytiny a zabírá téměř polovinu výšky obrazu. Středová pozice meče podtrhuje dojem nového sebevědomí a odhodlání lidí. Pytel přehozený přes rameno naznačuje, že je v pohybu. Pod tunikou je vidět košile. Rolník napravo také nosí na opasku nůž. Jeho zlověstné dlouhé kožené boty s ostruhami tvoří humorný kontrast k vajíčkům, která nese v košíku, třeba na cestě na trh nebo z trhu. Jeho pokrývka hlavy – středověká kapuce s kožešinovým kloboukem – naznačuje, že zřejmě pracuje venku.
Dalším pozoruhodným detailem je muž s turbanem uprostřed obrazu. Turban v Dürerově době často symbolizoval učence nebo umělce (Dürer portrétoval svého mistra Wolgemutha s turbanem). Muž by tak mohl představovat humanistu, který svými myšlenkami, spisy nebo uměleckými díly podporuje odpor proti vládnoucímu řádu. V souvislosti s rolnickým hnutím by mohl být interpretován jako pomáhající propojit teorii a praxi. Jeho ruka, která sahá do náprsní kapsy, jako by vytahovala dokument, tento dojem posiluje. Jeho zbraň je jiného druhu, ale stále významná. Dürer nezobrazuje muže pouze jako pracující lid, ale jako revoluční postavy.
Dürerovi Tři rolníci v rozhovoru (asi 1497) byli součástí širšího úsilí o humanizaci a posílení rolnické třídy. Jeho práce odrážely ideály reformace, zejména důraz na individuální děj a odmítání hierarchického útlaku.
Prosté lidi zobrazovali ve svých dílech i jiní umělci, a dokonce riskovali a položili své životy za věc sedláků. Mathis Grünewald (c. 1470 – 1528) použil svůj Isenheimův oltář k zobrazení Kristova utrpení jako metafory pro utlačované. Tilman Riemenschneider (asi 1460-1531), sochař a starosta Würzburgu, se spojil s rolníky a po jejich porážce byl zatčen a mučen. Jörg Ratgeb (1480–1526), malíř a zvolený rolnický kancléř, ve svém Herrenbergově oltáři kritizoval násilí vládnoucí třídy, což vedlo k jeho popravě.
Navzdory vojenské porážce rolníků nebyla tato válka nikdy zapomenuta. Zůstává první třídní válkou, která zpochybňuje feudální uspořádání v Německu. Umělci jako Dürer, Grünewald, Riemenschneider a Ratgeb využili své práce k odporu proti nespravedlnosti, zdokumentovali zápasy své éry a zachovali naději na lepší svět. Jejich oběti zdůrazňují cenu odporu, ale jejich trvalé umění zůstává svědectvím síly tvořivosti při obhajobě spravedlnosti. Jejich odvaha stále inspiruje boj za lidskou důstojnost a svobodu a dokazuje, že boj za spravedlnost není nikdy marný.
Jenny Farrelová pro The Socialist Voice (Hlas socialismu; měsíčník KS Irska) 1. května 2025
Překlad Vladimír Sedláček
