Současná rusofobní evropská politika démonizuje a uplatňuje lživé obecné společenské názory třeba že jsou to kulturní barbaři. Ostatně podle Západu jsou snad ve všem barbaři. Z toho plyne že ti co podlehnou těmto lžím, dezinformacím které šíří právě ti dezinformátoři co nejvíce křičí chyťte ruské, proruské a extremistické (rozuměj vlastenecké a pro česko-národní) dezinformátory. Já mám ale velmi konkrétní a zcela jiné poznatky.
Například při jedné delší cestě autem jsme seděli v sestavě: taxikářka, profesor vysoké školy, nezaměstnaný východní Ukrajinec, obyčejný dělník ze strojírenského závodu a já. V jednu chvíli někdo z nich otevřel diskusi o literatuře. Přiznám se, že něco podobného jsem nezažil. Mluvili tak erudovaně asi tři hodiny o klasické literatuře, že jsem byl skoro zmrazený. Naštěstí jsem s nimi krok udržel. Šok pro mne nastal, když jsem zmínil českou literaturu a oni začali citovat Karla Čapka, Otu Pavla, Milana Kunderu, Jiřího Wolkera, Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala. Jejich vzájemná znalost těchto našich autorů byla pro mne fascinující, totiž až takový přehled jsem o ruské literatuře, jako oni měli o české literatuře, neměl.
Mám ale i jiné zážitky, na ruských ulicích recitují básníci všech generací básně a básník tu je ve velké úctě. Prostě básníků je třeba si vážit, přinášejí nové myšlenky a tím i pohled, jsou inspirativní a obohatí duši. Je mi líto, že zrovna u nás v Česku s nástupem západního systému z velké části dehumanizované kultury, jsou nejen a hlavně čeští básníci ignorováni a jsou vážení pouze, pokud jsou nositeli výhradně současné kultury Západu. Jinak – NE!
No, tak přináším pár svých příspěvků o této Ruské kultuře, kterou Západ má za barbarskou, abyste si udělali sami obrázek. Na každé návštěvě, kde se ocitnu, byl nějaký kulturní program a prakticky každý z nás nakonec nějaký kulturní vklad vložil. Je to jen malá kvintesence toho, co bych vám všem velmi rád zprostředkoval.
Roman Blaško
