Tolik nepravd a fabulace o minulosti, jako tomu bylo letos kolem událostí z května 1945, jsem ještě neslyšel. A nemyslím jen »proslovy« různých politiků. Jak řekl Oscar Wilde: »Minulost je vždycky možno sprovodit ze světa. Tím, že ji litujeme, že ji prostě popřeme nebo že na ni zapomeneme. Ale budoucnost je nevyhnutelná…«Mnozí si asi myslí, že očitých svědků už mnoho není a tak na to jdou po svém…
V roce 2006 jsem vlastně poprvé zaregistroval slov hereze. Bylo to při poslechu písničky Krátká paměť od skupiny Žamboši. Zpívá se v ní: »Babičko, vyprávěj mi, jaký byl tehdy v zimě Terezín. Rád bych si vzpomněl na tvé vzpomínky, bil se s jednou herezí. Dějiny koncentračních táborů, ty prapory smrti nám tu někteří bělí, tak přijď za mnou na kus řeči do snu, můj stříbrovlasý anděli.«
Další text je ještě smutnější, o to varovnější: »Kdo ví, čí knírek na nás čeká někde v tomhle století a jestli k nám z knížek dějepisů varování doletí. Hýčkám si proto tvoje vzpomínky, pro případ, že bych snad zapomněl věřit na čerty, na pekelné kotle i na to šedé pápěří. Teprve na smrtelné posteli, v křiku svých tajných pochyb a bolů řeklas mi: ‚Všechno zlé je v lidech, ne v záři jejich symbolů.‘«
Možná to znáte sami: čtete článek a hned na začátku je něco, co vás donutí přemýšlet, má-li cenu ve čtení pokračovat. Třeba Alex Švamberk nazval svůj článek Mýtus rudých zachránců Prahy a chvilku po začátku čtení se dozvíte: »Toto během času notně opentlené střetnutí na Klárově, které se odehrálo kolem deváté ráno, je symbolem osvobození Prahy sovětskými vojáky. Gončarenkův tank žádný z hetzerů u Mánesova mostu nezničil.«Takže zásadní mýtusmá být to, že »jakýsi« hetzer měl zničit tank? Jednak jsem slovo hetzer nikdy předtím neslyšel, natož polemiku, zda zničil tank. Navíc v prý už osvobozené Praze přeci žádní Němci být neměli, ne? Článek jsem samozřejmě četl dál, ale pro tento text stačí již zmíněné.
Možná se vše děje jen proto, že je kulaté výročí. Ale to vyvrátí třeba článek Pavla Šmejkala Některé mýty mají tuhý kořínek. Před 79 lety nepřijel jako první do Prahy tank číslo 23 a nevelel mu Rus.Už titulkem ukazuje, že je z loňského roku, ale právě už ten titulek provokuje a hned první slova pod ním ještě víc: »Dlouhou dobu se ve školách učilo, že jako první tank vjelo do Prahy ‚téčko‘ s číslem 23, kterému velel ruský gardový poručík Ivan Grigorijevič Gončarenko. Ani jedno však není pravda. Tank, který vjel jako první Chotkovou ulicí na Klárov, byl sice skutečně typ T-34, ale na věži měl číslo 24. A jeho velitelem nebyl Rus, ale Ukrajinec Ivan Hryhorovyč Hončarenko.«
Opravdu nikdy jsem ve škole neslyšel, že by první tank v Praze měl číslo 23 – asi je myšlen smíchovský tank, který stával na dnešním náměstí Kinských a několikrát »vtipně« měnil barvy. A proč se má řešit, jaké národnosti byl velitel? To mi hlava nebere už vůbec…
Jsem strašně rád, že takové věci mohu sledovat pouze jako čtenář nebo divák! Jsem rád, že ona doba je hodně daleko, ale nikdy na ni nezapomenu!
Zbyšek KUPSKÝ
