Před několika dny uzavřená londýnská dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Spojenými státy ukázala, že chce-li se, tak vždy se porozumění mezi mocnostmi najde. Tentokrát šlo o americká omezení high-tech technologií, které potřebuje čínský průmysl, a o přístup k čínským vzácným kovům, což požaduje zase americká strana. Při tom nejde o poslední jednání obou velmocí o záležitostech, které se dotýkají jejich zájmu.
Co pro nás Evropany, či obyvatele ostatního světa, tato dohoda znamená? Především průlom do vztahů ČLR – USA. Ukazuje se, že rozumní lídři jsou schopni se povznést nad ideologické spory a když je to v zájmu jejich zemí, podpořit velmi významná společná rozhodnutí. Myslím si, že i z hlediska obranného, z hlediska bezpečnosti, obou zemí, je to důležitý krok, krok k udržení status quo a snad také vedoucí k zárukám, že války nejsou řešením mezinárodních vztahů.
Přál bych si, aby stejně postupovala ve vztahu k Číně a k mezinárodní spolupráci také Evropská unie, protože politika, kdo nejde s námi, jde proti nám, je, jak ukázaly dějiny, a dnes i příklad dohody ČLR – USA, škodlivá. Politici jako je von der Leyenová, Kalasová a u nás Fiala a Lipavský postrkovaní zájmy zvláštních služeb nám viditelně škodí. Evropa se tak na rozdíl od Číny dostává nejen do recese, ale postupně do druhořadého postavení. Vlastně bych měl napsat, že v onom druhořadém postavení už je.
Snaha bruselských byrokratů, jimž tleskají naši pravdoláskaři, ještě více preferovat vojenská řešení sporů a tvrdit, že naši bezpečnost zajistí nikoli zvyšování ekonomických a obchodních vazeb se světem, tedy i s Čínou, jež je považována za »bezpečnostní riziko«, ale další a další peníze na zbrojení, způsobuje již nyní zchudnutí statisíců obyvatel našeho světadílu. To není proklamace, ale skutečnost. Stačí se podívat na stále rostoucí ceny zboží, především potravin, a státní nákupy předražených zbraní. Kryto je vše tzv. nebezpečím z východu. Jenže například Čína otevírá své trhy, nabízí obchodní dohody, výhodná ekonomická jednání a Evropa? Pokus předvolat si na kobereček prezidenta Si do Bruselu nevyšel. Co si o těchto politicích myslí právě v Číně, dosvědčuje právě odmítnutí takového »pozvání«, i třeba to, že paní von der Leyenová při své návštěvě Pekingu na nejvyšší úrovni přijata nebyla.
Americký prezident Trump pochopil, že cesta diktátu na ČLR neplatí, že lepší je jednat a projednat. Bruselanům to ještě nedošlo. Je to ke škodě Evropy a jejích obyvatel. Jak rozdílné je vnímání vlastního lidu čínským vedením! Ostatně také Trump přesně ví, co potřebují Spojené státy. Na rozdíl od Leyenové a Fialů.
Jiří Vábr
