Blíží se 10. výročí mé přítomnosti na jednom »minisídlišti« (pět bytových domů a asi tisíc obyvatel) za Prahou. Když jsem se přistěhoval, bylo zde pět parkovacích ploch a tři zelená místa, dětmi využívána k dětským hrátkám a pejskaři k pejskaření – proto si občas nějaké dítě přinese domu nevítaný suvenýr…
Nyní už je poměr 7:1 pro auta, zůstává poslední mohykán pod naším balkónem. A to je právě jádro pudla – v sousedním domě bydlí ve 2. patře pan Áček a balkón má také k oné zelené ploše. Jenže pan Áček je nerudný starý bručoun a dětský povyk mu vadí. Zejména poslední tři roky – a tak děti posílá hrát si jinam, nejčastěji na dětské hřiště, které je samozřejmě pod jinými okny. Dokonce mu vadí i jízda na koloběžkách, která na sebe po betonových dlaždicích opravdu upozorňuje. Když se pan Áček jal bránit právě ten dlaždicový »poklad« před naším (ano, naším, ne před jeho) domem, nevydržel to už pan Enka z našeho domu a vznikla balkónová hádka. (Ti dva mi připomínají ten domeček, co prý předpovídá počasí – když vyjde panenka, bude hezky, když panáček… Nebo je to naopak?) A protože pan Áček pije krev více lidem, zapojil se do hádky i další soused – pan Káč. Takový krásný sousedský trojúhelník…
Loni byl pan Áček chvíli »odstaven« – před balkónem bylo lešení, ale jen co zmizelo, vrátil se v plné formě. A vydržel v ní i letos a nedávno ji pěkně vyšperkoval. Ono o zelené ploše se nyní mluvit vlastně ani moc nedá, sice trochu sprchlo, ale stejně po zásazích dvou šikulů na benzínových strojích (traktůrek a jakási strunovka) tuto barvu rozhodně nemá. Evidentně nejsou majiteli oněch strojů (ti by asi hlídali, kam svůj stoj pošlou) – tito nechají stroje vyluzovat opravdu hrůzné zvuky a jsou v pohodě. Otázkou je, co zde sekali, ale asi je sem někdo poslal a rozkaz zněl jasně. Pan Áček vyčkal, až dorámusí, a dal jim svou nelibost znát. Jenže Pat s Matem se tím moc nezaobírali, jednak si mysleli své a druhak zde byla jazyková bariéra. A do toho se vložili i pan Enka a pan Káč. Kupodivu si tentokrát pan Káč náramně rozuměl s panem Áčkem a názorově sám zůstal pan Enka. Takový krásný sousedský trojúhelník…
Osobně jsou mi všichni tři ukradení, ale vadilo by mi, kdyby i ten poslední pás trávy postihl úděl těch předchozích a při svém rituálu s hrnkem kávy u okna bych měl koukat na parkoviště. Aut tu totiž stále přibývá a ani těch několik míst v nejnižším patře čtyř bytových domů moc neřeší. Ale zbavovat se kvůli tomu trávníku? To je takový malý zelený úděl, který kolem sebe asi zažilo mnoho z nás a tomu by se mělo bránit.
Dočetli-li jste až sem, vězte, že přechozí text je jen takové prázdninové odpočinkové rozjímání, nepolitické – pokud v něm politiku něco připomíná, je to podoba čistě náhodná…
Zbyšek Kupský
